KARAT Expedition Club
Kazachstán

Kdo pojede?

V tom mi zazvoní telefon, volá kolega a kamarád Peťa Vokál: „Tome, na Cestujlevně jsou v akci letenky do Astany. Zpáteční na 4 dny. Nepoletíme? Dlouho jsme nikde nebyli…“No, jak si myslíte, že to asi dopadlo? Samozřejmě, že poletíme. Zima tu za moc nestojí, nějaké volno a zážitek by se taky hodily, tak proč se nemrknout na pořádnou zimu na Sibiři. Ještě, než jsem projížděl Přerovem, jsme zavolali Lence Rumíškové, se kterou jsme tou dobou tvořili implementační tým na jednom projektu, a dalším dvěma kamarádům z dřívějších cest. Nutno podotknout, že Lenku jsme ukecali trochu na to, že měla Astanu spojenou s cyklo týmem Tour de France a rozhodně ji nenapadlo, že cyklisti budou trénovat na Sibiři. 

Slovo dalo slovo a večer se kupovaly letenky. Do večera nám sice trochu podražily z 1 600 na 2 200 korun, ale to nás samozřejmě neodradilo. Přece jen 5 hodin letu něco stojí. Za zmínku stojí určitě to, že letenky byly na této cestě to nejdražší.

Celkem nás letělo tedy sedm, Petr a Maruška, Lenka, Michal, Vláďa, Daniel a moje maličkost.

Něco málo o Astaně

Kde se Astana vůbec nachází? Je to od roku 1997 hlavní město Kazachstánu, což je devátá největší země světa. Sousedí s Ruskem, Čínou, Kyrgyzstánem, Uzbekistánem a Turkmenistánem. Nyní se toto moderní město jmenuje Nur-Sultan, po bývalém prezidentovi Nursultanu Nazbarajevovi. Za naší návštěvy to ale ještě byla Astana.

Astana má něco málo přes milion obyvatel. Město by se dalo rozdělit na dvě části. Stará část města je tvořena zástavbou z postsovětské éry. Nová část je moderní a dává na odiv velké bohatství této země. Budovy jsou celé ze skla a pozlacené, mezi nimi široké bulváry a obrovská náměstí. Což je ale pro bývalé sovětské republiky charakteristické a má to mít ryze pragmatický účel – dobře se zde zvládají a potlačují případné demonstrace.

Jedeme!

Nás samozřejmě zajímaly obě části. Nová, kde se nacházely zajímavé stavby, muzea, restaurace a atrakce. Stará s tradičními tržnicemi a s obyčejným životem místních lidí. Ale naplánovali jsme si cestu i za hranice Astany. Na slavný Bajkonur nedošlo, protože přece jen byl trošku z ruky. Před cestou jsme si jen zamluvili ubytování ve tříhvězdičkovém hotelu se snídaní, skvěle zde zafungoval Booking. Stálo nás to „pekelných“ 600 korun na tři noci. Peťa si vzal na starost zamluvení parkování v Budapešti a s Maruškou vytipovali místa, která by stála za to navštívit. Blížil se den odletu a my bedlivě sledovali počasí, respektive teploty. Vypadalo to, že okusíme alespoň trošku ze sibiřské zimy. Na dobu našeho pobytu se ale nakonec mělo oteplit na přijatelných -27 °C, přitom týden před naším příletem padaly teploty v Astaně ještě o deset stupňů níže.

Odlétali jsme z Budapešti celkem brzy ráno, ale vzhledem k tomu, že let trval asi pět hodin a časový posun byl také pět hodin, urychlili jsme si slušně naše životy a kolem 18. hodiny jsme přistáli na Mezinárodním letišti Nursultana Nazarbajeva. Po příletu jsme vyplnili doklad pro povolení vstupu na území Kazachstánu a prošli úspěšně kontrolou. Ještě v letištní hale nás zkoušeli polapit taxikáři, o kterých je známo, že se vás pokusí trooošku natáhnout. Domlouváme si tedy dva taxíky do hotelu až venku a za jednotnou cenu za dvacetikilometrovou jízdu pro obě auta. No, co vám budu povídat, nakonec osádku druhého auta zkasíroval i druhý taxikář, a s mohutným Kazachem se nechtělo nikomu moc diskutovat. Navíc šlo pro našince o pár drobných.

Bydleli jsme ve staré části. Ubytovali jsme se, a protože nám během letu lehce vyhládlo, šli jsme najít nějakou restauraci. Což se ukázalo, že nebude před 20. hodinou nic jednoduchého. Cestou jsme navštívili několik podniků, které se jako restaurace jevily, ale byly to jen nálevny. Asi ve třetí jsme si alespoň koupili láhev místního koňaku a připili si na přivítanou s Kazachstánem. Protože večer bylo asi -25 °C, docela to bodlo a zahřáli jsme se. Chtěli jsme ideálně do tradiční místní restaurace, ale po delším hledání jsme si nechali poradit od kolemjdoucího, který skvěle mluvil anglicky, a zavítali jsme sice do tradiční restaurace, ale čínské. Zatímco u nás jsme zvyklí na cedule a informace v angličtině a němčině, zde to byla ruština a čínština. Během návštěvy jsme měli několik cílů a nutno říct, že jsme je všechny navštívit nestihli. Viděli jsme Bayterek (Bajtěrek), 105 m vysoký symbol Kazachů, který představuje starou lidovou pověst o bájném stromu života, kde mezi větve topolu snesl bájný pták Samruk vejce. Tento symbol můžete nalézt též na všech místních bankovkách. Muzeum Kazachstánu, kde najdete vše, od Samruka přes zobrazení života ve stepi v jurtách a obří interaktivní model moderní části města pro Expo až po ukázky kosmického výzkumu a rakety. Vyfotili jsme se u nápisu Astana (ale bez boratek). Ochutnali jsme tradiční jídlo Kazachů bešmarbak, který se připravuje z koniny, a samozřejmě nemohl chybět šašlik. Podívali jsme se do mešity Khazret Sultan. Ale v Astaně nebyly jen mešity, i když je to muslimská země. I díky prezidentovi a lidem se zde pyšní tím, že jsou povolena všechna náboženství a všichni žijí vedle sebe v míru. A dokonce se v Astaně pořádají pravidelná mezinárodní setkání všech náboženství světa.

Kazachstán má za sebou i temná období pod nadvládou stalinského Ruska, kdy na jeho území byly vybudovány jedny z největších a nejhorších vyhlazovacích táborů – gulagy. Konkrétně systém táborů Karlag. Jedním z nich byla ženská věznice ALZhIR, kde byly internovány ženy, které se provinily pouze tím, že byly manželkami mužů, kteří se z nějakého, mnohdy nejasného důvodu, znelíbili státu. Dnes je zde muzeum a památník, který připomíná miliony obětí těchto táborů. Už jen zeď popsána jejich jmény v člověku zanechá nesmazatelnou stopu. Ale abychom neskončili naši cestu smutně… Z Akomlinsku, kde se ALZhiR nachází, jsme se stopem vydali zpět do Astany. Už jste někdo někdy stopoval na Sibiři? My ano, a bylo to skoro jako u nás, až na tu zimu. Po návratu jsme navštívili centra místní zábavy, protože kdo si hraje, nezlobí. Zabruslili jsme si na prý největším kluzišti na Sibiři a zašli si zaplavat do aquaparku s vyhřívaným pískem, který je údajně dovezený až z Arabského poloostrova. Aquapark sám se nachází na střeše naprosto netradiční stavby obchodního centra Khan Shatyr, které je postavené ve tvaru průhledného stanu, a nabízí právě nejen obchody a butiky, ale také spoustu atrakcí, kde se doslova vyblbnou opravdu všichni. J

Každá cesta má ale svůj neodvratný konec, a tak i my jsme museli, ač neradi, „damoj“. S Kazachstánem jsme se rozloučili vodečkou a přáním, abychom se sem snad někdy zase vrátili…